neděle 22. února 2015

Jak jsem se snažila seznámit

Když vyrůstáte v relativně malém městě, kde znáte celou svoji generaci, zjistíte, že seznamování rozhodně tak náročný není. Vy a vaši vrstevníci chodíte do maximálně do čtyř podniků, protože jich v dědině prostě víc nemáte. Výběr potenciálního partnera nebo partnerky je také slušně omezen, a tak se vám najednou může stát, že po jedné párty se uvrtáte do dvouletého vztahu (jako se to stalo před lety mně). Jenže pak přijedete do velkoměsta, v mém případě přímo do Prahy, kde neznáte vůbec nikoho a vůbec nic, váš poslední vztah se rozpadl před příjezdem na VŠ a vy jste najednou úplně sami a říkáte si, že by bylo fajn najít si někoho v novém městě. Ale jak a kde?!

            Někdy během letního semestru v prváku jsme se s kamarádkami potloukaly v nočních hodinách po Národní třídě, kde jsme z jednoho podniku zaslechly tóny Break on through od The Doors, tak jsme neváhaly a hned tam naběhly. Teď je tento podnik asi jediný místo, kam chodíme, když se nám nechce domů v deset. Navíc tam jsou vesměs lidé stejného věku a převládá mužské osazenstvo. Fajn místo, kde se seznámit... ALE! Potkala jsem tam už dva kluky (ne v jeden večer), s oběma si daný večer rozuměla, zatancovala si, s jedním proběhla i opilecká výměna slin ve stylu šestnáctiletý holky v disco klubu. V obou případech jsme si vyměnili kontakty a v obou případech se dotyční druhý den ozvali. S oběma jsem se nějaký krátký čas vídala (ne ve stejnou dobu samozřejmě) a bylo to v pohodě. Ale v obou případech přišel WTF moment, kdy jsem najednou byla zase klasicky forever alone z minuty na minutu (vizte předchozí příspěvek). Tyto dva faily mi vnukly myšlenku, že daný podnik asi nebude úplně košer, co se hledání trvalého vztahu týče.

            Kamarádka mi v této době nějak mimochodem řekla, že jedna její známá si našla přítele přes Lidé.cz. Docela mě to překvapilo, myslela jsem, že tahle stránka v podstatě umřela kvůli Facebooku, ale opak je pravdou. Stránka změnila design a vlastně celý koncept, je to teď v podstatě jen seznamka, kde listujete tunou fotek lidí, co jsou stejně zoufalí jako vy. A je jich tam sakra dost. Pokud se vám někdo zalíbí, můžete mu poslat krátkou zprávu a čekat, zda vás odmítne, nebo potvrdí vaši žádost. Výhoda je, že vás nikdo nemůže moc spamovat, všechny můžete blokovat kdykoli a už o nich nikdy neslyšet.

            Koncept, který mě zaujal, ale pouze ze začátku. Momentálně jsem odmítla 147 maníků, co mi žádost zaslali. Nechápejte mě zle, já nejsem moc vybíravá, vlastně jsem celkem dost skromná, ale většina žádostí se týká "diskrétních schůzek za finanční odměnu" (čtěte sex za prachy), svazování, účasti ve trojce, opečovávání nohou a chodidel, výměn nahých fotek a posílání spodního prádla. Jako WTF?! A když vám jednou za čas přijde žádost od někoho, kdo vypadá jako celkem milý a slušný kluk, většinou po potvrzení už nenapíše, nebo se z něj vyklube ještě větší magor než týpci, co vás chtějí "laskat na krčku". No prostě fuj. K osobnímu setkání jsem se ještě nikdy nedostala a vlastně jsem celkem ráda, protože by to bylo ještě trapnější, než moje komunikace s lidma, co náhodně potkám v baru.

            Kde se dá potkat někdo, kdo je v pohodě, věrný, zábavný a prostě fajn? Vážně se někdy někomu stalo, že byl osloven na autobusové zastávce, nebo v obchodním centru? Hádal se někdy někdo s někým v obchodě o poslední krabici mléka a byla z toho osudová láska? Má vůbec člověk šanci najít si někoho, když už není na střední škole?


Btw. Na tyhle gify z Přátel s zvykejte, zjistila jsem, že krásně vystihují můj život.

3 komentáře:

  1. Na vlastní oči jsem viděla, jak random týpek pozval cizí slečnu v metru na kafe, fakt!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže americký filmy nelžou?! Ruined childhood!

      Vymazat
  2. Upřímně, jednou mě pozval bezdomovec na kafe a jsem opravdu moc ráda, že jsem nešla. Myslím, že bych stejně platila za nás za oba.
    Můj život se podobá také jednomu velkému failu.. a bohužel jsem s někým z Lidé.cz šla ven. Ukázalo se, že je to dement, co to asi zkouší na každou. Lituji těch čtyř schůzek, co jsme měli.. no, ale je fakt, že jsem se aspoň dostala zadara do zoo. To se mi líbilo.

    Anna P. :)

    OdpovědětVymazat