úterý 24. února 2015

Jak jsem si nasadila laťku moc vysoko

Konečně jsem zjistila, kde je zakopanej pes! Není to v tom, že jsem nesnesitelná, nejsem nikdy ničí první volba, nejsem ve vztazích moc dobrá, nebo že jsem smolař (dobře, asi i na tomhle něco bude), je to všechno v mé nejlepší kamarádce. Nemyslím to tak, že jsem se do ní zamilovala a kvůli tomu sabotuji všechno, co dělám, ačkoli k ní samozřejmě chovám velmi silné city (to aby mě nezmlátila), ale je to člověk, se kterým trávím x hodin denně, vím, co od ní mám čekat, mluvíme spolu o všem, máme interní a často velmi nevhodné vtípky, podobnou mluvu, podobnou gestikulaci, občas jsme fakt jak jedna duše. Nikdy jsme se nepohádaly a nikdy si (doufám) nelezly na nervy. Také nás spojuje naše láska k pivu a důležité je zmínit, že ve vztazích je stejnej loser jako jsem já. Naši mě už podezřívají z toho, že ve skutečnosti chodím s ní, protože je fakt, že skoro o nikom jiném nemluvím, navíc naše fotky z párty občas bývají trochu za hranicí. A co teprve když u nás spí (žádný sexuální podtext)...

            Co chci ale v tomhle příspěvku říct: Zjistila jsem, že od svého partnera očekávám podobné věci jako od své nejlepší kamarádky. Vím, že partner a kamarádka jsou dvě různé věci a s každou se musí nakládat jinak. Ale nebylo by fajn, kdyby tyhle vztahy fungovaly stejně? Málokdy se stane, že se jednou probudíte a dojde vám, že už nechcete být ve styku se svým nejlepším kamarádem. Že se city změnily. Že chcete být BFF s někým jiným. Pravé přátelství vám vydrží do konce života, což teda vztah může taky, ale je to sakra složitější a míň pravděpodobný. Je to sex, co v tom dělá ten rozdíl?

            Říkám na rovinu, že kdyby moje nejlepší kamarádka byla kluk, nebo by moje orientace byla trochu jiná, už dávno ji zvu na rande. Už jen proto, že o mně ví skoro všechno, ví, jakej jsem debil a smolař a stejně mě nemá nerada (LOL, litotés) a je schopná se mnou trávit čas každý den. Navíc mi to je momentálně názorově, zájmově a povahově nejbližší člověk na světě a byla bych strašně ráda, kdyby i můj potenciální budoucí partner byl takový. Aspoň trochu. A říkám si, že kluk, který mi ji aspoň trochu nebude připomínat, bude mít asi smůlu. A pokud on nebude aspoň trochu tolerantní jako ona, bude to mít sakra těžký se mnou. Moje poslední známost se jí hodně podobala, možná proto to bylo tak super, vzpomínám si, jak jsem se jednou vyděsila, když jsem zjistila, že mají stejnou gestikulaci a stejně se tváří, když nad něčím přemýšlí. Dokonce používali stejná slova a měli stejné reakce na věci, co jsem jim vyprávěla. Jenže tady mi to, jak už víte, podělala hochova ex, která už je v tuhle chvíli zřejmě zase jeho současnou přítelkyní. A já mám zase "jen" svou nejlepší kamarádku, se kterou můžeme u piva společně nadávat, že jsme samy a že nás to štve, ale zároveň se nám nikdo nelíbí. Protože nikdo netrumfne nás dvě.


            Máte taky kamaráda, kvůli kterému rodiče pochybují o vaší orientaci? Který je tak super a tak spřízněná duše, že vám není nikdo jiný dost dobrej? Nebo mám jen já se svou "nejnejkou" (pekelný výraz, který jsem se naučila na jednom semináři na VŠ) nezdravý vztah a měla bych s tím něco dělat?


Omlouvám se svým dalším drahým kamarádkám, že tu na ně nepěju ódy, samozřejmě je taky miluju, jen jsou málo forever alone.

2 komentáře:

  1. Anničko, já jsem ale slyšela nějaký drby, že se svou BFF doopravdy chodíš, co je na tom pravdy? Moje kamarádky vás prý dneska viděly, jak se držíte za ruce. Jsem konfjůzd.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je to tak, hlavně chci, aby to věděli všichni její ex-partneři.

      Vymazat