pátek 20. února 2015

Jak jsem se nechala odkopnout

Celkem nedávno jsem si musela projít celkem nepříjemnou situací, která v životě potkala snad každého a v mnoha případech ne jen jednou. Po celkem krátké, nicméně celkem fajn známosti přišel rozchod (vlastně se to tak pořádně nedá označit, přece jen jsme nebyli "exkluzivní", jak se občas trapně ne/říká, ale nechme to tak, abych se do toho moc nezamotala). Protože jsem celkem paranoidní a obecně chodící fail, co se vztahů týče (tzn. totální psychopat, jak mě označily kamarádky), s něčím takovým jsem dopředu počítala a dokonce se kamarádkou v osudný den vsadila o krásnou stovku, že dostanu košem. Navíc jsem získala možnost a čas promyslet si svoji reakci, až mi dotyčný oznámí, že jsem k ničemu a už mě nechce vidět. Napadlo mě x různých možností, jak se zachovat:

1) Prosím, neopouštěj mě

            Jo, mohla jsem se rozbrečet jako malá holka, křičet tolik, že by mi bylo na zvracení a prosit, aby mě neopustil, že ho miluju od první chvíle a nemůže bez něj žít. Bezva způsob, jak ztratit veškerou důstojnost, pokud mi vůbec ještě nějaká zbyla. Navíc bych celkem pobavila kolemjdoucí, protože správný rozchod se odehrává na tramvajové zastávce na Vltavské.

2) Mlčet znamená souhlas

            Jsem loser zvyklý na tyhle situace, připravená na vše, co se bude dít, stejně nic nezměním, tak proč se vůbec namáhat něco říkat a řešit, když můžu ušetřit čas a jít s holkami na pivo. Mlčky vyslechnu, co mi dotyčný chce říct, přikývnu, otočím se a prostě odejdu. Dosáhnu krásného WTF momentu, dotyčný se podrbe na hlavě a bude si říkat, co se právě stalo.

3) Krevní msta
            Vezmu si těžké boty, boxera, Molotov, palici, cokoli, co způsobí co největší bolest. Ať to hošánka bolí aspoň fyzicky! Od věci není ani strčit ho pod tramvaj nebo auto. Až budu ve vězení za vraždu, stejně si budu říkat:"Totally worth it!"

4) Jsme přece dospělí

            Vyslechnu si dotyčného, v klidu mu popíšu, jaký z toho mám pocit, pak si potřeseme rukou, popřejeme si vše nejlepší do života a odejdeme každý svou cestou. Jako bonus si ještě před tím můžeme zavzpomínat na staré časy, jak jsme se měli fajn a povzdychnout si, že vše je pomíjivé a my se chceme pohnout dál. Protože takhle to je strašně jednoduchý, i když jste totálně zhrzený.

5) I ain't even mad

            Tohle jsem ani nijak promyšlený neměla, každopádně to je to, co jsem ve skutečnosti udělala. Po všem známé vyřčené větě:"Musím ti něco říct," jsem se automaticky usmála, řekla, že to vím, dotyčného tím velice překvapila, ale nechala jsem ho mluvit dál. Jakmile mi oznámil, že udělal věc "neslučitelnou s naším vztahem" (tj. měl kojtus s bývalou přítelkyní, tj. píchal svou bejvalou), jsem se začala smát, poplácala se po rameni, vykřikla, že jsem měla pravdu a hned psala kamarádce, že mi dluží kilo. Nevěrník byl celkem zmatený, pak v podstatě mě prosil, ať ještě něco řeknu, ať ho mlátím, nadávám mu, cokoli. Ale já jen krčila ramenama, občas se začala smát, protože jsem v duchu litovala, že jsem se nevsadila o pět stovek, jako byl původní plán. Ještě víc jsem se trochu masochisticky smála tomu, že se mi dotyčný ani nemůže dívat do očí a ještě víc mě těšil fakt, že mu ty oči celkem slušně slzely. Teď lituju, že jsem si víc neužila jeho "walk of shame", když se ke mně blížil. Ke konci jsem teda už trollit přestala, trochu mu přece jen vynadala, zalitovala, že už se nebudeme vídat ani jako kamarádi, protože jsme přece jen měli hodně společného, a nasedla do tramvaje s pocitem "nailed it!" a odjela na Národku někam na pivo, kde mě kamarádky soucitně hladily po zádech, zatímco jsem dokola (podobně jako Ross v Přátelích) opakovala, že jsem v pohodě. A pravda je, že jsem vážně byla. A pořád jsem.


Bohužel nemám žádnou univerzální radu, jak tyhle situace zvládnout vždycky s každým. A i kdybych nějakou měla, byla by pravděpodobně dost mimo, ledaže...  Možná buďte stejně paranoidní krávy jako jsem já a nevěřte hned, že váš vztah nebude totální fail. Protože bude. A nebo se vlastně do žádného vztahu nepouštějte a buďte forever alone, sice vás to začne štvát, ale aspoň natrénujete pití piva, budete mít čas na školu, kamarády, práci, naučíte se háčkovat, znakovou řeč, napíšete knihu, začnete sportovat, vymalujete si byt, zahrajete si domino, nebo nahrajete pár písniček. Co vám taky zbude, když nebudete chtít myslet na to, jak zle vám z tý osamělosti je. LOL.

2 komentáře:

  1. Ta možnost naučit se háčkovat a hrát domino mě zaujala. Díky za tip!

    OdpovědětVymazat
  2. Není zač. Já už mám tak natrénováno, že začnu hrát domino závodně.

    OdpovědětVymazat