pátek 20. března 2015

Jak jsem byla na plese

Za případné chyby a překlepy se omlouvám, ale jsem momentálně trochu pod vlivem. Jak jinak.

Maturitní plesy na maloměstě nejsou ani omylem žádnou fancy a classy událostí, jak se občas snaží tvrdit vedení středních škol. Je to dobrý leda tak k tomu, aby se bez okolků vylili chlastuchtiví nezletilí prváci a bývalý absolventi si potykali s dříve nenáviděnými učiteli. Nikoho nesoudím, sama spadám do té druhé skupiny a před lety nebylo většího nezletilýho alkonadšence, než mě osobně. A to se vlastně nezměnilo ani na stará kolena.

            Na ples jsem vždycky chodila s jasným cílem, který se ale v průběhu let často měnil. V prváku jsem začínala s tím, že se hlavně nesmím ztrapnit před učitelským sborem. Hned první ples, na kterym jsem měla tu čest být, jsem totálně opilá řešila vztahový záležitosti se svým třídním a nadávala mu na svůj život. Protože nikdo nemá větší starosti, než patnáctiletá gymplačka, že ano.

            Jindy jsem si zase řekla, že se tam nesmim na veřejnosti nechutně líbat s nějakym klukem, což je překvapivě celkem náročná věc na splnění, protože není větší koncentrace vrstevníků opačnýho pohlaví, co jsou tak nametení, že ztratili veškerou soudnost, než právě na plese. A navíc jsou v obleku, ach jo. Takže asi ani nemusím říkat, jak to dopadlo.

            Jeden večer jsem měla takovej ten YOLO pocit a rozhodla se, že už na to kašlu a jediný, čeho se chci vyvarovat, je přizabití na jehlových podpatcích. Tehdy jsem spadla docela drsně ze schodů. Dvakrát. A to mě drželi dva kluci najednou. Tomu já říkám definice failu.

            Co se mi ale léta dařilo, bylo nezvracet. A byla jsem na to sakra hrdá. Jenže loni se mi povedlo být už před šerpováním maturantů totálně zmaštěná jak obal od tlačenky, navíc to bylo zásluhou asi pěti druhů alkoholu, takže to prostě nějak přijít muselo. Jediný, za co se můžu poplácat na rameni, je fakt, že jsem se aspoň trefila do záchodový mísy. Teda snad. Od týhle doby mi bratrovi kamarádi říkají buchta na plech 2014 a vzpomínají, jak mě tam viděli utíkat na záchod s rukama přes pusu a dvěma kamarádkama za mnou v těsnym závěsu.


            Celý tenhle příspěvek vyznívá tak, že se neumím vůbec chovat a na každý akci jsem opilý hovado. Ale když od patnácti let chodíte na pět/šest plesů za rok, všechny ty faily se nasčítají, i když nějaký ten ples přetrpíte úplně střízliví (a to se mi už taky stalo, no fakt). Co se vůbec dá jinak dělat na plese, pokud tam nechodíte v páru a nejste mistři světa ve společenských tancích? 


Jak vypadají vaše plesy a na kolik jich chodíte? A kolik si jich pamatujete?

Nikdy si nedávejte nesplnitelný cíle. Třeba jako že si na plese neroztrhnete silonky. To se vážně nedá dodržet.


2 komentáře:

  1. Už jsem na plese spadla na hlavu a měla pak několik dní zaseklej krk, panákovala s učitelkou ZSV (mám z toho i fotku), tancovala v síťovaných punčocháčích a fialovym negližé, rapovala pořád dokola "myš, myš, vyvoraná myš", dostala se do zakázaných podlaží Kongresového centra, jo a silonky se mi většinou daří neroztrhnout!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neporadíš mi nějaký trik, jak udržet silonky v celku?

      Vymazat