středa 4. března 2015

Jak jsem byla na rande #2

Asi z randících úterků udělám tradici. I když to je nanic den.

Tak mám za sebou další setkání s náhodným cizím člověkem. Bylo to fajn, ale tentokrát raději nebudu nic zakřikávat a budu mlčky doufat, že se z něj nevyklube úchyl, nebo se zítra nevrátí ke svý bývalý holce. I když by to tentokrát možná zas tolik nevadilo. Asi.

            Líbí se mi, jak je s každým klukem rande úplně jiný. S jedním jdete rovnou do hospody, s druhým na svařák na Staromák, se třetím na kafe atd. Dneska jsem se ale překonala a zažila hardcore turistiku (LOL, nope) a odjela se svým doprovodem až někam do Dejvic a ještě dál někam na kopec, kde najednou nebyla Praha, ale jen stromy, tráva a psi. A bylo to tam moc hezký. Očividně tenhle nápad měla spousta možná budoucích párů, protože jsme takových dvojic míjeli asi dvanáct. Ono to asi pro kluky má kouzlo, hezký počasí, hezkej výhled, hezká holka (zdravá dávka sebevědomí), navíc tam je klid a můžete si v klidu povídat, nepřeřváváte se a neinhalujete smradlavé cosi, co se line celou Prahou.

            Musím se pochválit a zpětně chválím i toho hocha, co si se mnou vyšel, protože nenastalo ani jedno trapné ticho. Pravda je, že s tímhle klukem komunikuju už dva měsíce, takže naše setkání nebylo úplně rozpačitý a měla jsem pocit, že už ho prostě znám. O to víc jsem byla překvapená, že se máme o čem bavit, člověk by řekl, že jsme všechna základní banální témata probrali dřív a komunikace tak bude váznout. Fakt je, že já jsem schopná mluvit tři hodiny o jednom šutru, co se válí někde támhle na zemi, takže se málokdy stane, že jediný, co se dá uslyšet, je cvrlikání cvrčků. Kolega je prý celkem introvert (jo, já vím, už zase, není to nějaká dokázaná úchylka?), ale naštěstí se to tentokrát moc neprojevilo. Takže +5 bodů za to.


            Vážně smutný (a už jsem to jednou psala) je, že fakt nemáme moc společnýho. Jako jo, řeč teď nestála, ale jde spíš o povahu a životní přístup. Na vztah extrovert x introvert jsem už zvyklá, vlastně si v tom celkem libuju, ale jsou věci, který by v budoucnu asi mohly celkem vadit oběma stranám. Já jsem člověk naprosto pohlcený velkoměstem, on miluje klid vesnice. Já jsem párty magor, on moc nikam nechodí. Já nejezdím domů za rodiči skoro vůbec, on tam je pořád. On je puntičkář, já jsem chaos. On má v Praze brusle, já je mám doma (největší fail a rozdíl roku). Takže mi řekněte, jak hodně se ty protiklady přitahují,  protože jestli hodně, tak jsem si našla manžela. No ale co je největší provar a co vydejchávám ještě teď... ON NEPIJE PIVO! Normálně, jemu nechutná pivo! To vážně existuje muž, co nemá rád pivo? Som naprosto šokovaný. Kdyby věděl, kolik jsem já schopná dát za večer, asi by byl celkem... Zhrozen? Zhnusen? Vážně jsem se před ním cítila míň jako holka... Pivo?!


Ale krásný je, že mě doprovodil až skoro k nám, i když to bylo na úplně opačnou stranu, než on bydlí. A byl překvapen, že to někteří nedělají. +5 bodů. Takže si vezměte příklad, pánové! Ale, prosím, pivo pijte. Jen nemám takovej ten fajn naplněnej pocit, jako po prvních schůzkách mívám, což mě štve, protože jsem na pozvání od tohohle kluka čekala dva měsíce a pak to ještě týdny odsouvala kvůli svý zaneprázdněnosti. Bylo to vážně milý a příjemný, ale... Kdyby aspoň to pivo pil (stále jsem v šoku). Tak z toho možná nic nebude. Možná jsem vážně rozbitá. Ale zkusím tomu dát druhou šanci. A uvidim. Dokážete si představit být s někým, s kým vás pojí jen dvě, tři záliby a to je všechno? Jo a existujou ještě nějaký kluci extroverti? To jsou všichni jen ve Vagonu?

Nikdy nechoďte na dlouhý procházky, když máte sedřený nohy z plesu. Každý krok pro vás bude utrpení a druhý den nebudete moct chodit vůbec.

PIVO????!!!!

1 komentář: