úterý 31. března 2015

Jak jsem měla crush

Vzhůru do mladých let! Každý má právo řešit problém patnáctiletý holky.

Já vím, dlouho jsem nic nenapsala, moje začáteční pokusy napsat jeden článek denně jsou tu tam a nemyslete si, že to je proto, že nemám žádný fail v zásobě. I když březen moc zajímavýho nepřinesl, což uvidíte v měsíčním shrnutí, mám jich pořád dost, ale poslední dobou jsem značně neproduktivní, co se týče věcí, které aspoň trochu nepřipomínají vysledování jedné série nějakýho random seriálu za den. I když se konečně někam doplazim, mám většinou hlavu v oblacích.

            A když jsme u těch oblak, musím vám říct, proč se poslední dobou usmívám jako totální kretén kdykoli, když si myslim, že mě nikdo nevidí a nemám do čeho (nikoho, lol) píchnout. Kvůli báječným kamarádkám se mi po roce a půl povedlo zabouchnout do spolužáka, který mi do poslední doby byl docela ukradenej. Znáte to, když je na vás po dlouhý době osoba opačnýho pohlaví hrozně milá a vám z toho hned padají kalhotky k zemi? Ne?! No mně teda jo. A pěkně mě to štve.

            Po jednom testu se nám povedlo kolegu přimět jít s náma do hospody (ona to teda byla kavárna, ale měli jsme panáky a pivo) a když v jednu chvíli odešel na záchod, kamarádky se na mě sesypaly a ptaly se: „Tak co,kdy se dáte dohromady?" Nikdy. Teda proč si to myslely. On je taková moje nová soulmate, takže si vždycky hrozně notujeme, když se vidíme, je docela možný, že brzo si vzájemně budeme dokončovat výpovědi, děláme si legraci ze stejných věcí (dlouho jsem se tak nezasmála, i když ostatní mi říkají, že to vždycky fejkuju), citujeme stejný seriály a posloucháme stejnou hudbu. A libujeme si v jednom konkrétním alkoholu (kromě piva), takže kalhoty dolů!


            A kde je teda problém? Kromě toho, že jsem voser a často mívám blonďatý zkraty, je dotyčný úplně jiná liga. No vážně, na stupnici od 1 do 10 je on Matt Bomer, zatímco já budu spíš Steve Buscemi. Navíc se ukázalo, že je trochu beznadějný romantik jako já a znáte to, dva beznadějný jedinci spolu nemají naději už vůbec. A samozřejmě jeho dream girl bude někdo jako Megan Fox, což je celkem fér, ale pro mě sakra smůla.


Takže já si můžu užívat těch pár minut každý den, kdy se spolu smíchy válíme pod stolem, i když já bych pod nim radši dělala něco jinýho, lol. Taky žiju z náhodných doteků rukou, když oba ve stejnou chvíli zvedneme pití a ještě intenzivnějších letmých dotyků nohou, když sedíme vedle sebe u malýho stolu. A už jen z jeho pozdravu se mi rozepíná podprsenka. Navíc mi kouká do výstřihu a to se počítá! I když mi kamarádka říkala, že ona to dělala taky, protože se to nedá přehlídnout.

            Kamarádky taky tvrdí, že je blbost, aby se tak smál tomu,co říkám, kdybych já nebyla crush jeho (že jsem prostě vtipná, prý nepřipadá v úvahu), což by sice bylo nádherný, ale větší šance fakt je, že budu řídit tu vzducholoď. Ale aspoň mám na co myslet a na co se těšit, když se v tom nynějšim odpornym počasí rozhodnu přijít do školy. A taky mi to pomohlo přenést se přes všechny démony minulosti a už nemusim chodit na rande za každou cenu. A mám důvod se sebou něco dělat a nevypadat každý den jako bezdomovec. Takže mi to vlastně prospívá a mám se fajn.

            Co vaše platonické lásky? Povedlo se vám je někdy donutit, aby vás milovali taky? Nebo není naděje a zemřu sama (protože šance, že skončím s někym jinym, samozřejmě nepřichází v úvahu)?

„Crush - someone who increases your mental retardation."

Žádné komentáře:

Okomentovat