neděle 1. března 2015

Jak jsem se stala alkoholikem

Tímto příspěvkem nechci nikoho navádět k nadměrné konzumaci alkoholu. Děti, nepijte, skončíte jako já. A to nechcete.

Už nikdy nebudu věřit těm, co budou tvrdit, že pitím se nikdy nic nevyřeší. Protože vyřeší. A někdy sakra dobře. Nebudu vám lhát, od konce ledna do poloviny února jsem měla vážně náročný dny. Poslední zkoušku jsem splnila 22. ledna a najednou jsem měla nějak moc volnýho času. Skoro nikdo jiný ještě zkouškový neukončil, tak se mě, osamělýho chudáka, neměl kdo ujmout.   Říkala jsem si, že aspoň toho hodně přečtu, namaluju, vytvořím a vynaleznu. Omyl. Drželo se mě to ani ne týden, pak jsem udělala chybu a přemluvila kamarádku (dobře, zas tolik jsem škemrat nemusela), co zrovna byla v Praze, ať se mnou jde na pivo.

            Sešly jsme se asi v pět odpoledne a šly do jednoho podniku poblíž Václaváku, kde jsme daly dvě piva, pak jsme si řekly, že z toho kouře kolem (musely jsme se mačkat v maličké kuřácké místnosti) stejně smrdíme jak kanál a že to pivo není moc dobrý, tak se přesuneme do jiné hospody. Moc si nevzpomínám, kde jsme přesně seděly, co jsme tam dělaly, jestli jsme i jedly nebo něco, každopádně jsme do sebe obě naklopily další čtyři piva, kolem půlnoci jsme v sobě tím pádem měly šest piv. Šest posranejch piv. Jestli vám to přijde málo, tak jste asi kluci, nebo očividně pijete jinou ligu, ale já jsem ještě v lednu byla člověk, co když si dal piva čtyři, byl servanej jak rybíz. Navíc kolem toho pátýho, šestýho piva na mě i na mou BFF padly celkem solidní deprese, že jsme osamělý a nemožný. Takže jsme tam najednou seděly, obličeje schovaný v rukách a žal se topil v pivu. A soudnost taky.

            Protože aby toho nebylo málo, přesunuly jsme do klubu na Národní třídě a tam jsem nějakým záhadným způsobem do sebe kopla ještě dva půllitry hnusnýho Staropramenu (kamarádka dala už "jen" jeden). „Proč?!" říkala jsem si. Najednou jsem poskakovala, spíš přímo lítala na parketu, a líbala se s nějakým klukem. Z toho kluka se později vyklubala jedna z mých nejlepších známostí, co jsem za poslední dobu měla, a i když dopadla neslavně, chvíli jsem aspoň nekňučela, že jsem nanic. A bez alkoholu bych nedostala odvahu vůbec na parket přijít. A mluvit tam s někym. A tancovat. A líbat se. A to platí pro všechny večery, ne jen tenhle. Takže děkuju, děkuju pivu za dodávání potřebné sebedůvěry.

            S tím klukem jsem se pak vídala skoro každý den a každý den jsme spolu skončili na pivu. Najednou pro mě pět piv nebyl žádný problém, navíc byl pak každý večer mnohem zábavnější. Takže opět děkuji pivu, tentokrát za pěkná rande.

            Když se mi po krátké době povedlo být zase forever alone, chodily jsme s BFF na pivo, kde jsme opět nadávaly na svou NŽS (náročnou životní situaci) a zapíjely ji, takže díky pivu za utužování přátelství a splachování žalu.


            Aby se to pivo necítilo příliš důležitě, před pár dny jsme vypily lahev zetka a dvě lahve vína na akci, na které jsme tu důstojnost asi ztrácet neměly, ale teď už je pozdě zachránit to anyway. Kromě toho se nám přihodily vážně zvláštní věci, o kterých se tu zřejmě rozepíšu někdy jindy. Takže děkuji i jinému alkoholu za jeden z nejdivnějších večerů vůbec. A taky za to, že si toho moc nepamatuju. A co si nepamatuju, to se nestalo (další problem solved).


Čím dál častěji se přistihnu, jak přemýšlím nad tím, kdy zase posbírám pár kamarádů a půjdeme do hospody. Někde jsem četla, že alkoholikem je každý, kdo konzumuje alkohol za účelem získání stavu opilosti. Aha. V tom případě se půjdu brzo léčit. Jenže bych zase neměla co psát sem. Protože jen jedna moje celkem super historka vznikla, když jsme jedly salát (true story). Jaký je váš vztah k alkoholu a kolik toho týdně vypijete? A jak se potom chováte? Každopádně to nepřehánějte, prosím. Chlast dokáže udělat hodně věcí, často hraje ve váš prospěch, ale až se jednou ráno probudíte na vlakáči v Ostravě bez peněz, dokladů a kalhot, asi si neřeknete: „Hej, včera dobrá párty, ty vole," a nepůjdete do nádražky na další pivo.

Pijte s mírou. A když Míra nebude moct, můžete napsat mně.

3 komentáře:

  1. Vypadáš, že jsi v pohodě. Půjdeme někdy na pivo?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To záleží. Jsi forever alone?

      Vymazat
    2. Nejsem, bohužel chodím s někým, kdo má iniciály J. K. (a není to J. K. Rowling). Ale jsem fail. Stačí to?

      Vymazat