pondělí 23. března 2015

Jak jsem „skajpovala"

Je jen jedna věc horší než první rande - videohovor na Skype.

Už si ten profil na Lidé.cz vážně musím zrušit. Kromě sta nechutných a divných žádostí mi přišla jedna od kluka, který nevypadal jako totální fail a očividně uměl trochu psát, navíc na profilu měl, že nemá rád lidi. Super,říkám si, máme něco společnýho, tak jsem to přijala. Pozvání na kafe už taky přišlo, i když zatím jen tak neurčitě a navíc si teď nejsem jistá, jestli k tomu vůbec někdy dojde. Každopádně, jak napovídá nadpis, jsem zažila nový level seznamování ve formě telefonátu přes Skype (taky jste si mysleli, že tahle aplikace zemřela, nebo jen já nejdu s dobou?)

            Vlastně se to nijak neliší od první schůzky, navíc si říkáte, že to je možná lepší, nemusíte nikam chodit, jen sedíte doma na křesle a v podstatě děláte to samý, co každý pondělní večer. Nízká kvalita webkamery navíc zamaskuje, že zrovna vypadáte jako vyhnilá brambora s kečupem. Ale ne, je to stejně awkward, jako kdybyste šli někam do centra do kavárny, možná trochu horší.

            Tak se mi povedlo s dotyčným komunikovat přesně jednu hodinu a dvacet čtyři minut, což je celkem solidní výsledek, když si uvědomim, kolikrát jsem chtěla kliknout na červený sluchátko. A teď k tomu, co bylo a nebylo špatně. Na začátku to bylo v pohodě, žádný trapný prolamování ledu, bavili jsme se, jako kdybychom se už dlouho znali. Pak jsem odhalila šokující věc - ten kluk je stejně zlý hovado jako jsem já. Představte si, že zavřete do jedný místnosti dva nejnesnesitelnější, nejironičtější, nejpohrdavější lidi na světě a nutíte je bavit se spolu hodinu a půl v kuse. Z týhle situace můžou vzejít jen dvě možnosti, buď se vzájemně pozabíjejí, nebo zažijou nejdivnější a zároveň nejhustší rage sex na světě. My bohužel neměli daleko do rvačky (i když rage sex přes net s cizím člověkem by všechno dostal na novou úroveň). Všechno, co se řeklo, bylo obráceno, překrouceno a přetočeno, každý vyřčený slovo získalo nový význam, každý povzdychnutí zahájilo hádku o tom, kdo z nás dvou je víc ufňukaná holka.


Každopádně se tu projevil můj masochismus, protože i když to bylo šílený a otravný, já se strašně dobře bavila. Dlouho jsem se nezasmála tolik nad vlastní blbostí a hlavně nad blbostí ostatních lidí. Kamarádce jsem pak psala, že s tímhle člověkem nikdy nikam nepůjdu, ale zároveň mám strašnou chuť se s ním sejít a poslouchat jeho kázání o tom, jak všechny holky vypadají na každý fotce jinak, že mě nejde vystalkovat na Facebooku, a proto jsem divná, že lidi v MHD jsou smradlaví dementi a tak dále.

            Jenže já jsem takovej fail, že jsem schopná se znechutit i člověku, kterej je mužská verze mě samotný. Nedivim se, já bych sama se sebou taky randit nechtěla. Hoch si šel dělat večeři a psát diplomku (btw. zase soukromá škola, proč?!) a já klasicky nevim, co mám dělat. Když řekl: „Tak zatím pá," ozve se? A chci, aby se ozval? Taky vás irituje rozloučení "pa"? Budu nad tim zase přemejšlet celej den? To radši píše diplomku, než aby urážel mě? Asi jo.

Jděte na Lidé.cz. Zažijete velká dobrodružství. A mně by mohli zaplatit za reklamu.

Žádné komentáře:

Okomentovat