pondělí 20. dubna 2015

Jak se můj život nikam neubíral

Dnes jen krátké postesknutí.

Jdu vzdychat hned takhle na začátku. Achjo. Potřebuju si loknout piva, jinak tohle vážně nenapíšu. Achjo. Každopádně si chci postesknout nad jednou věcí (spoilerem je název tohoto příspěvku), v který se teď pár dní hrabu. Abych to dosadila do kontextu, LOL: V pátek jsem se po dlouhý době obtěžovala navštívit svůj rodný kraj, sešla se se čtyřma bývalýma spolužačkama a vyrazily jsme do klubu na Ladies night. Člověk by řekl, že to je akce, kde je nezdravě vysoká koncentrace forever alone dievek. Prdlajs. Měla jsem pocit, že z těch skoro sta přítomných dam tam jsme single přibližně čtyři. A těch čtyř dvě vypadaly na deset, takže je to omlouvá. Ale to jsem odbočila (som nespolehlivý vypravěč).

            Tři z mých kamarádek nezávisle na sobě oznámily, že se se svými drahými polovičkami stěhují k sobě. Jééé, to je tak krásný, to vám přeju. U jedný z nich to vážně chápu, s přítelem je šest let a už několikrát si stěžovala, že jsou na mrtvym bodě, ale na svatbu se necítí. Takže tohle je docela fajn řešení. Navíc je aspoň vidět, že i zadaný holky mají problémy, o kterých by mohly psát blog. Klidně i pět (viď, Emily?). U zbylých dvou kamarádek mi to možná přijde přece jen trochu hrr, ale proč ne, já bych svýho partnera nutila po třech měsících, ať se mnou žije (a proto jsem sama). Jen jsem tam najednou tak seděla, koukala do sklenice, jako kdybych na dně dychtivě hledala penis, a začala přemýšlet, kdy to budu já, kdo bude lidem kolem oznamovat, že se pohnul z místa a má bomba skvělý zprávy o svých životních rozhodnutích. Nemluvím teď vůbec jenom o partnerskym životě. Na Erasmus nejedu. Nikam se nestěhuju. Nový zvíře nemám. Mám fajn kamarády, fajn aktivity, fajn pivo, fajn, párty, fajn školu, fajn zdraví, ale z toho si nikdo na zadek nesedne.

„A co ty, u tebe je něco novýho?“
„No... Já se včera vylila a někde olizovala třicetiletýho, takže vlastně nic moc.“

            Další věc, co mě zahubí: Dnes si k nám sedl na obědě můj crush a padla nějaká neurčitá informace o jeho přítelkyni. Možná mluvil o bývalý, ale v jeho případě, to bude spíš nějaká nová supernádherná hipster vegetariánka, co hraje na klavír, po večerech si čte francouzské básně a o víkendech jezdí na koni. A to měl bejt stejně beznadějnej jako já. Takže i on se pohnul. A další můj sen se rozplynul. A to bychom přitom byli přenádherný macho pár. Proto jdu ve čtvrtek zase dělat ostudu někde v centru noční Prahy, ať můžu příště přispět něčím veselým.


Když mi dnes crush při lamentování na můj dosavadní život řekl, že nemám zoufat, že se vše v dobré obrátí, znamená to, že si mě chce vzít? A nejsem náhodou ještě dost mladá na životní změny? Proč se všichni hrnou do takových věcí? Vždyť jsme se nenarodili v roce 1985 třeba.

Žádné komentáře:

Okomentovat