neděle 19. července 2015

Jak jsem měla třídní sraz

Socializovat se s lidmi, které jste šest let neviděli, je veliká zábava. A utrpení, když nepijete.

            Teď jsem málem vyhodila notebook z okna, protože se rozhodl samovolně restartovat ve chvíli, kdy jsem měla dnešní příspěvek už skoro dopsanej, samozřejmě (naprosto výjimečně) bez jedinýho uložení, fakt díky dík.

            Ale k věci - v pátek jsem se sešla s jedenácti spolužáky ze základní školy (není to ani polovina, ale víc jsem stejně nečekala). Původně se tam mně a mé dřívější BFF příliš nechtělo, jelikož se akce konala ve vesnici kus od našeho rodného města, na jednu z nás muselo padnout prokletí řidiče. Naštěstí jsem řidič jak noha (čtěte naprosto příšerný), odnesla to kamarádka. Ale jelikož jsem dobrej a rovnej člověk, rozhodla jsem se s ní držet (takže vlastně nedržet) basu a po celý večer mě doprovázelo jen kafe (a na rozloučenou jeden panák becherovky). Možná proto to ke konci začalo celý bejt trochu mizerný.

            Je to vtipný, že jsem čekala, že se za šest let u nikoho nic moc nezměnilo a že se všichni budeme cítit pořád mladě a svěže a říkat si, jak je ještě všechno v pohodě. Přitom to hned první přípitek zabil, prý ať nikdo do příštího srazu neumřeme. Někteří spolužáci taky prošli digizměnou, třeba organizátor tohohle srazu. Dost živě si pamatuju, jak holkám zvedal sukně, vystrkoval před tabulí pínys, imitoval znásilnění ve školních šatnách. Teď má svůj dům, holku, dvě auta, dva psy, bere nevim kolik desítek tisíc měsíčně, nemluví sprostě a celkově si žije strašně fajn. A taky dobře vypadá. Což se nedá říct o dávný lásce všech holek ze třídy (včetně mě). Kdybych dotyčnýho neznala a neviděla v něm toho kluka, kterýmu jsme do lavice na Valentýna strkaly srdíčka a vzkazy "Chceš se mnou chodit? ANO - NE", vyhnu se mu obloukem, protože vypadá jako zdrogovanej bezdomovec. I tak pro mě největší překvapení byl můj tehdejší nejlepší kamarád a zároveň první kluk, s kterým jsem se kdy líbala. V životě jsem neviděla tak mladýho člověka totálně otrávenýho životem. Škola ho nebaví, lidi ho nebaví, práce ho nebaví, ani jeho holka ho už nebaví. Takže jediný, co dělá, je hraní na compu (+5 bodů) a hulení trávy ve velkym (-150 bodů), co dělá, je hraní na compu (+5 bodů) a hulení trávy ve velkym (-150 bodů), což už ho ale prý taky moc nenaplňuje. Díky němu asi přestanu říkat, že nevim, co dělám s životem.


Většinou se kromě školy řešila práce, hypotéka na dům, auta, takže věci, o kterých já vím kulový. Ale asi nejhorší bylo, když si všichni začali ukazovat fotky psů a koček a vzájemně se nad nima rozplývali. Holt když ještě nejsou mimina, jsou zvířata. Jelikož žádný zvíře nemám a kvůli alergii ani jen tak mít nebudu, mohla jsem leda trollit se dvěma druhy fotek - pivo a svý opilý já, což celkem pobavilo, ale pořád to nebylo na úrovni spícího labradora. A teď mi tak dochází, že ze všech těch lidí tam byli jen tři nezadaní (including myself). Tak to je taky pěkný.

            Ke konci už všichni kromě mě a mýho šoféra byli zmaštěný jak obal od tlačenky, kamarád nihilista začal bejt kyselejší než předtím, vynadal mi, že nepiju, nejim, jim, nejedu domů, jedu domů, prostě za všechno, co ho napadlo, organizátor asi dvanáctkrát zopakoval, že prostě nevíme, co bude, nejtišší holka ze třídy někde blila za rohem, další holka zmizela někam za bejvalym, co jí volal, a ona ho oslovila jménem kluka, s kterým je teď. Tak jsme se rozloučily, sedly do auta a odjely.

            Já se klasicky zaměřuju na to, co bylo špatný, ale vězte, že se objevily i fajn momenty, kdy jsme vzpomínali na průšvihy, co jsem za devět let provedli, na naše svérázné učitele a jejich hlášky, na spolužáky, co se s námi nesešli a my za to byli rádi. Znovu se setkáme pravděpodobně za ty čtyři roky (deset let od základky), kde už hrozí, že kromě fotek zvířat budou kolovat fotky mimin. A já? Kdo ví, jestli budu mít aspoň titul.

            Zrušila jsem pondělní rande s mužem, co vypadá jako docela solidní materiál na delší vztah, místo toho jdu ve středu s jiným, co je 10/10 would bang, ale jak to s ním jinak je, to těžko říct. Tohle taky hodně vypovídá o tom, jak dospělá (ne)jsem. Hlavně že si ještě můžu vybírat, vole.


1 komentář:

  1. Podle mě jsou třídní srazy dost peklo. Z posledního jsem utekla (dost ovíněná) na maturák, kde byli všichni ti, co nebyli na srazu - potkala jsem je teda všechny. Naštěstí lide přišli na opojné učinky alkoholu a výraz "opravdunatebenemámnáladu" šel lehce smáznout :D.

    OdpovědětVymazat