středa 15. července 2015

Jak jsem si užívala prvních čtrnáct dní prázdnin

Už nikdy nebudu tvrdit, že budu aktivnější, co se psaní na blog týče. A blbne mi mezerník, sakra.

No, ráda bych řekla, že můj začátek prázdnin je zatím úplně nejlepší, jen samý spaní, jídlo, bazén, pití, ... Počkat! Přesně takhle to u mě zatím vypadá, WTF? Tak teda nevim, co mi vadí, ale pořád si připadám tak strašně neproduktivní a bez cíle (taky na to vypadám ve vytahanym triku Bambiriáda 2008 a polohou, ve který si každá z mých brad žije vlastním životem,který nemůžu ovlivnit). Zbytek rodiny odjel na kolo, což mi ale dalo krásnou příležitost po měsíci a něco napsat sem na blog.

            Před pár dny jsem se vrátila z pobytu na chatě s kamarádkami /kolegyněmi/sestrami/kvazip*čami a bylo to super! Navíc jsme naše přátelství dotáhly na novou úroveň na škále přátelství, kde:

1. stupeň: urážky a nadávky
2. stupeň: nevhodné sexuální narážky a intimní problémy
3. stupeň: fekální humor a komentáře k trávicímu procesu našich těl.

My jsme teď dokonce daleko za bodem tři, kde jakákoli absurdita a jakýkoli tabu pro nás není překážkou a dokážeme si o tom v posteli povídat celou noc.

            Po čtyřech nocích a šesti lahvích ferneta jsem se vrátila do rodného města s plánem, že dospím všechno, co jsem probděla za dosavadní život. Omyl! Místo toho jsem šla do hospody, kde jsem vypila čtyři piva a až následovně zjistila, že to byly dvanáctky a ne desítky. Byla jsem tak šokovaná, že jsem si musela dát ještě dva panáky zelený, abych se uklidnila, protože YOLO, right. A pak jsem se seznámila s mužem. V rodnym městě, kde jsem myslela, že všechny znám. Dva roky v Praze a jedna zoufalost za druhou a nakonec potkám někoho doma. Ne že by z toho něco bylo, ale z toho principu jsem pořád trochu zmatená.

            Další den, kdy jsem se probudila s multidimenziální bolestí hlavy, že jsem strávila ve sprše dvě hodiny, aby to aspoň trochu polevilo, jsem si řekla, že toho bylo už vážně dost a raději se zregeneruju před odjezdem do divočiny (na chatu, už zase). Ale ne, šla jsem na pivo. Přijdu brzo domů, she said, bude to jen na jedno, she said... Z jednoho piva bylo šest, a tak jsem si zase mohla užívat trapnost té chvíle, kde jsem si pod stolem psala smsky se svym kamarádem/bývalým dobrý kamarádky a nechala se od něj doprovodit domů, klasika a hlavně ranní facepalm zaručen.




            Přemýšlím, že bych začala zase randit (nejdřív jsem omylem napsala "rodit", hned by moje prázdniny vypadaly zajímavěji), protože jsem si vygumovala hlavu romantickými filmy Johna Hughese (sladký Andrew McCarthy v Pretty n pink bude mít mé srdce již navždy) a filmem Austenland z roku 2013, který si z románů Jane Austenové sice jen střílí, ale tamní "pan Darcy" v podání JJ Fielda možná nemá moje srdce navždy, ale zbytek těla určitě jo (v mym jazyce: 11/10 would bang immediately). Když se ale vrátim do reality, dojde mi,že to je vlastně teď v létě blbej nápad. A celkově možná taky.

            Už jsem sem psala, že můj crush mi řekl, že moje uši vypadají v pohodě? A že se na mě často kamarádek nepřímo ptá? Teda, on se vždycky, když s nima nejsem, zeptá: „Kde máte ostatní?" ale když tam jsem a chybí někdo jiný, tak se neptá nikdy. Takže je to jasný. #jemizasepatnáct


Jo a jen random dotaz. Chodily byste raději s kytaristou, týpkem, co pracuje v rádiu, nebo klukem, co je úplně jako váš bývalý, se kterým jste byly dva roky?

Žádné komentáře:

Okomentovat