čtvrtek 16. července 2015

Jak jsem si vymyla mozek až moc

Nejdřív jsem plánovala sepsat výčet věcí, co momentálně strašně moc chci, ale jeden odstavec se mi trochu protáhl. Taky tu najdete spoilery k minimálně 4 roky starým filmům. A hodně gifů.

V minulym příspěvku jsem zmiňovala, že teď ujíždím na různých romantických filmech a moje závislost dosáhla chorobných rozměrů. Jestli se mi někdy poštěstí někomu se hodně líbit, budu chtít, aby mě získal nějakym epickým gestem po řadě kolizí, krizí, peripetií a katastrof. Třeba monologem jako měl k hlavní protagonistce Blaine v Pretty in pink (omlouvám se své BFF, že to zase cituju): „You told me you couldn't believe in someone who didn't believe in you. I believed in you, I always believed in you. I just didn't believe in me. I love you... Always." Já bych to teda trochu dovedla ad absurdum, protože na rozdíl od hlavní hrdinky bych se za ním nerozběhla ven, kde bychom se začali líbat, nejdřív bych se totiž pokoušela zapnout podprsenku, která se mi sama rozepnula během těch sladkých a dojemných slov (ona totiž věděla, že to chci).



            Nikdy jsem nečetla knihy Jane Austen a neviděla ani jednu verzi Pýchy a předsudku v televizi, ale stejně bych někdy chtěla žít v její viktoriánské Anglii,  protože mě zaujala idea „of a simpler world where love is straightforward and lasting." Svět, kde se ztratim v bouřce v lese, z kterého mě zachrání můj crush a společně odjedeme na jednom koni (doslova, žádná sexuální narážka) v doprovodu houslové a flétnové hudby (na zámek, kde pravděpodobně vypijeme hodně čaje, nebo co se tehdy ještě dělalo?).



            Nebo by stačilo odjet vstříc světu na sekačce na trávu se svym zahradníkem, jako to udělala Amanda Peterson ve filmu Láska není v ceně z roku 1987. Teď jsem se zarazila nad faktem, že většina mých oblíbených slaďáren je postavená na vztahu bohatýho kluka a chudý holky (nebo naopak), přitom já nejsem ani jedno. Jen v Austenlandu to je trochu víc meta.



            Ale docela bych ocenila, kdyby to celý nedopadlo jako postava Josepha Gordon-Levitta v 500 dní se Summer, kde celý jeho sladký romantický příběh skončí tak, že si s nim Zooey Deschanel trochu vytře zadek. A já nemám tolik bílých talířů, který bych vzteky mohla rozbíjet půl dne o kuchyňskou plotnu. A bohužel se tu muži nejmenujoou podle ročních období, abych si za Summer našla náhradu v podobě Autumna nebo Wintera (ale jak cool by bylo mít dvojčata, co se tak jmenujou?)



            Není to vlastně celý debilní, že ve skutečnym světě nedoprovází vypjaté a důležité momenty hudba? Třeba když nejste schopný dohrát jednu stolní hru a upadli do obří deprese a v tu chvíli by začal hrát Mad world od Garyho Julese. Nebo si představte, jak epickej by byl první kojtus s vaší soulmate v doprovodu Wicked game Chrise Isaaca, jako to bylo u Rachel a Rosse v už kultovní muzejní scéně. Co je vhodná píseň pro první pusu? A pro první sex (Sweet about me od Gabrielly Cilmi jsem už otestovala a jako dobrý, ale asi by se z jiný písně dalo vykřesat víc)?

Ať je aspoň jeden gif Friends related.


            Každopádně jak jsem včera psala, že randění o prázdninách není úplně košér nápad, beru to zpátky a v pondělí si vystřihnu menší date. Tak se pak ozvu, co  z toho bylo, pokud to teda ještě nezruším. Mám poslední dny nějak špatnou pleť.

Žádné komentáře:

Okomentovat