úterý 8. září 2015

Jak balím lidi #2

Chci zde zvěčnit zážitek, o kterym jsem mluvila už úplně s každym, ale stejně mě pořád baví.

            V jeden prázdninový večer jsem se klasicky vydala na Národní třídu do hospody pořádně se zřídit, což se mi samozřejmě povedlo celkem OP macho kombinací a pořád nechápu, že jsem tu kocovinu druhý den přežila.

            Začalo to normálně pivem a ač piju, co teče, málokdy se mi stane, že bych plácala jeden alkohol přes druhej, ale tenhle večer jsem si namíchala smrtící koktejl. Asi po třetim pivu jsme si s kamarádkama začaly prohlížet nabídku míchaných drinků, kterou sice znám nazpaměť, ale stejně se na ni vždycky líbivě zadívám a říkám si, co bych si mohla dát, ale nakonec z toho sejde. Tuhle noc jsme se ale hecly a daly si něco, co se jmenuje "Brain tumor". Je to malej drink a nejsem si úplně jistá, co přesně v něm je, ale tuším, že jde o nějakej Irish cream, grenadinu a asi Monin (to je očividně nějakej záhadnej katalyzátor každýho koktejlu na světě). Ač by název mohl trochu odradit, chuť je skvostná, takže to za ten nádor na mozku skoro i stojí. Po tumoru jsme si řekly, že potřebujeme brzdu, a objednaly si další pivo. Po chvíli přišel číšník s jedním Chupitem a telefonním číslem od kluka, co prý už odešel, a obojí předal mý BFF (o den později nám došlo, že si to číšník spletl a předal to špatnýmu člověku a možná tak zničil jednu osudovou lásku), a tak jsme se o Chupito podělily.

            Po pátym pivu nám došlo, že bychom už mohly brzdit, navíc jsme od kluků, co seděli vedle, dostali gin s tonicem. Osud nám ale moc nepřál, bez objednání se nám na stole objevilo pivo šestý, tak jsme si řekly proč ne a poctivě ho vypily. Mladíci, co seděli vedle nás a dali nám gin, odešli a nechali tam čtyři skoro neupitá piva, což neměli dělat, protože se projevilo, jaká jsme hovada, piva jsme vzaly a bez ostychu je vypily. Pivo zdarma, žejo.



            Značně opilé jsme se vydaly do Vagonu, kam jsme zase nebyly schopný trefit, takže cesta místo tří minut trvala asi deset. Tam jsme tancovaly a dělaly ostudu na parketu, odchytnul mě tam nějakej kluk, zatancovali jsme si, já jsem odběhla, vrátila se, odchytnul mě kamarád a wingman toho kluka, něco do mě hustil, ale já ho neposlouchala, tak mě předal zpátky tomu dotyčnýmu. Já zatim nabyla podezřele velkýho sebevědomí díky kombinaci sedmi piv a třem dalším alkoholům a když se mě chlapec zeptal, jestli půjdu na drink, suverénně jsem se zeptala: „A platíš?“ Reakcí bylo trochu překvapený přikývnutí, tak jsem řekla: „Jo, tak jdem," a odtáhla ctitele na bar, kde mi koupil rum s colou, což je pití, který fakt těžce vydejchávám, ale v tu chvíli mi to bylo bohužel jedno.

            Co si matně vzpomínám, ten kluk byl milej a vypadal celkem dobře, ale vážně jsem neměla náladu na žádný seznamování, navíc jsem měla hlavu plnou někoho jinýho a otravoval mě ten small talk, co jsme vedli (takový ty otázky jako co studuju, co tu dělám, kde bydlim, co mě baví a podobně). Po chvíli jsem si povzdechla a suverénně snaživci oznámila: „Hele, mě tohle nebaví." On se na mě podíval tak rozpačitě a já ho začala líbat. Nejhorší je, že to mě taky úplně nebavilo, otevřela jsem oči a vidím BFF, která na mě vrhá WTF pobavený pohled. Za pár vteřin ke mně přišla, zaťukala mi na rameno a řekla mi, že společně s holkama odcházejí. Okamžitě jsem se odtáhla od subjektu (LOL), a pověděla mu, že už musim jít. Chudák mi řekl svý celý jméno a ať ho najdu na FB. Nenašla jsem ho a ani se o to upřímně nesnažila.


            Zajímavý zjištění je, že po kombinaci několika alkoholů se ze mě stává one smooth motherfucker. A taky pěkná kráva, co si s někym umí taky vytřít prdel. A pak že kluci jsou dementi.

Žádné komentáře:

Okomentovat